Nastává nejpříjemnější část natáčení, dovolená na slunném ostrově, který je větší, než se na mapě zdá. Jeho značnou rozlohu jsem si uvědomil hned při hodinové přepravě z letiště na hotel. To už tak u ostrovů bývá. Ale po pořádku, a od začátku.

Byla to dobrodružná cesta, jelikož jsme nevěděli kam poletíme. Věděli jsme jen, že to bude za teplem. Na letiště jsme se měli dopravit hned ráno a tak jsem v Praze přespal noc před odletem v hotelu. Odtud mě, a jednu paní, v určený čas mělo ráno odvést auto na letiště. Tato paní se u mě nezapsala zrovna nejlépe. Dvě minuty před určeným časem odjezdu neváhala a volala někomu ze štábu, že tam nejsem. Přišel jsem přesně v čas odjezdu a to jen proto, že jsem ještě musel zvednout telefon s dotazem štábu, kde jsem. 🙂

A takto nelichotivě jsem poznal účastnici od Reného, suprovou a společenskou paní, Mirku! Tím se dostávám k jedné důležité informaci, která je ze záběrů kamer stejně již zřejmá.

My s Péťou a dětmi, jsme byli ve stejném hotelu, jako René s Járou a děvčaty!

Renéovci – natáčení jejich příchodu na letiště jsme sledovali z laviček před halou.

 

A byl by štáb špatný hospodář, kdyby tomu bylo jinak, než, že jsme letěli ve stejný termín. Tato skutečnost pro nás skýtala zajímavé možnosti. Po večerech jsme si u vínka sdíleli zážitky a různé situace z natáčení. Mohli jsme také občas sledovat, jak probíhá natáčení Reného „party“. Komická situace nastávala, když se natáčení druhé skupiny blížilo k vám, nebo opačně. Nesměli jsme totiž být v záběru druhé skupiny vidět.

Jednou jsme se rozběhli po pláži my, neuvědomujíc si, že na lehátkách před námi jsou Renéovci. Jakmile nás zahlédli, že k nim běžíme v doprovodu kamer, vyskákali z lehátek jak před hejnem vos. Jiný den, zase utíkal Libor z moře jen proto, aby nebyl v záběru u Reného. Joo, užilo se tam hodně srandy. 🙂

– První den na Sicílii jsem šel s Kevinem a Sárou hned k moři, protože vím, že na to se děti většinou nejvíc těší. Sice jsem dostal od Peti vyhubováno, že nás nemohla najít, ale stálo to za to, děti byly rády.

– Druhý den jsem si „ukradl“ Petru pro sebe. Popíjeli jsme vínko, chodili se koupat do moře, do bazénu. Péťa se chovala naprosto bezprostředně, byla veselá. Tak jsem ji zažil jen podruhé a již naposledy. Libor byl s dětmi.

– Třetí den byl výlet lodí na ostrov a rybaření a to bez Sáry a Kevina, jelikož šlo jednak o „romantickou“ plavbu (ve třech, bohužel) a také pro to, že byly dost velké vlny a bylo těžké se držet na palubě jinak než v sedě. Pro děti to bylo nebezpečné.

– Čtvrtý den jsem se pokoušel vysvětlit Péti, že truchlit nad něčím, co se už odehrálo, je zbytečná ztráta času a ať se věnuje raději přítomnosti, že jí děti potřebují a čekají na ni. To se setkalo u Petry s nevolí, chápala to jako nějaké rýpání a útok na její osobu. Řekla mě, ať se starám o sebe.

 

Od té chvíle jsem si jí už přestal všímat. Užíval si dovolené. Bavil se z Liborem, dětmi, Reného partou, filmaři a užíval sluníčka. Štáb naše „družby“ po očku sledoval, jestli třeba si někdo z nás nepadne do očka. Vtipkoval jsem, že by si možná rádi natočili plynulý přechod z pořadu „Hledá se táta a máma“ do pořadu „Výměna manželek“. Po večerech mi pak neustále vyskakovala v hlavě melodie na kterou jsem si pobrukoval: „René, já a Libor, jezdíváme na……. Sicílii“ 🙂

 

Historky z natáčení:

První uvedu „fópá“, které se povedlo mě, aby jste neřekli, že si neumím udělat legraci sám ze sebe.

Nevím proč, ale pletl jsem si kameramana se zvukařem. Oba sice mladí kluci (stejně jako celé naše osazenstvo), ale povahově odlišní. A já nevím proč, prostě jsem si je pletl. Jednoho večera jsem se dal do hovoru s kameramanem o východu slunce. On, že prý byl východ slunce natáčet, ale s výsledkem není spokojený, že půjde na druhý den znovu.

[box background=#e69191 color=#ffffff]Další den dopoledne se ho ptám „byl jsi natáčet východ slunce?“ Odpověděl mi s šibalským úsměvem jen stroze, že ne. Já na něj, „a proč ne?“ Na to si mě z gustem vychutnal a povídá, „když ona ta situace je ze zvukového hlediska dost nezáživná, víš“ 😀 Já si ty dva zkrátka pletl a oni to věděli.[/box]

Další historka se týká krásné bytůstky, členky štábu. Dobrák děvče, kterému pro svoji laskavost a ochotu neřekne nikdo jinak, než přezdívkou „Pohádka“. Ovšem této půvabné dámě se podařil umístit na sociální síť závadný materiál tak závažného charakteru, že to ohrožovalo celý projekt našeho natáčení, potažmo honoráře celého filmového štábu. Jenže vynadejte „pohádkové“ bytosti.

[box background=#b01717 color=#ffffff]A tak došlo k situaci, kdy zkušený kameraman pronesl krásnou nadávku: „ty jedna, ……. víš co jsi? Ty nejsi pohádka, ty jseš normálně…..“ Všichni s napětím čekali, co z něj vypadne, co je schopen říct tak nebeskému stvoření za její prohřešek. Po krátkém přemýšlení z něj vypadl promyšlený ortel: ……….. ty nejsi pohádka, ty jseš BÁJE!“ Všichni jsme nechápavě hleděli, když tu někdo z kolegů se ho optal. Báje? Proč Báje? Načež on vysvětlil: „protože báje je jako pohádka, pohádka vždycky dopadne dobře, ale ona je BÁJE a tam to ku.va není jistý!!! 😀 Trochu mě to připomnělo nadávku od Šimka a Grossmanna „Jdi mi k Šípku“.[/box]

Poslední je od skvělého vypravěče historek, slovenského kameramana, kterému jeho kolega občas s hanlivým nádechem říkal „Maďar“, pro jeho nejistý původ. S kolegou se tak občas špičkovali a přinášelo to komické situace. Když například nás na něj odkazoval takto poprvé, Libor byl zmatený. „Vás točí ten Maďar, běžte za ním!“ „Co, cože? Ke komu máme jít?“

[box background=#e69191 color=#ffffff]Tak tento Slovák používal pro natáčení ve vodě vodotěsnou kameru oblíbenou u Youtuberů, zvanou GoPro. A tak jsme se ho vyptávali, co se s tím zajímavého dá natočit. Taky jsme se ptali, jestli si dělají nějaké „taškařice“ s post produkcí. Na to nám řekl, že ano. Že občas záběr s této kamery zakončuje tím, že si tu kameru strčí do trenek. Při předávání tohoto materiálu k následnému zpracování pak podá požadavek „poslední záběr zvětšit! A oni né, stále zmenšují, a zmenšují.“ 🙂 Nevím na kolik se tato historka zakládá na pravdě, ale je pěkná.[/box]

Tak to je vše, co bych Vám k tomuto pořadu mohl a chtěl sdělit z pohledu účastníka „zájezdu“. Doufám, že jsem nikoho neurazil, žádná tajemství citlivého charakteru neprozradil, ale jen a jen pobavil. Pokud ano jsem rád, protože to byl můj záměr.

Krásné vánoční svátky a šťastný nový rok 2018 vám všem!