Celou noc jsem stále jen kontroloval, jestli někde nějaké zvířátko neleze, ale zbytečně, nikde nic. Jen jsem ztrácel čas a moc jsem toho nenaspal. Také proto, že ubytko bylo bez klimy, jen s ventilátory a tak bylo velké dusno.
A tak jsem se asi tak o půl šestý rozhodl vstát a napsat článek o Saigonu. Tam mě celkem vytrvale otravovali nějaké mušky, ale nekousali a vydrželo jim to pouze do rozbřesku. Další tvor, který se objevil byl ve dvou exemlářích a byly to dva potkani. Přeběhli po střeše, skočili na strom z něj po pár větvích na zem a než jsem se jich stačil zabát tak byli pryč. To před čím utíkali jsem naštěstí nezahlédl 🙂 Už jsem vám říkal, že prý i Mekong má svůj druh krokodýlů? Ale on i ostřílený velký kocour dokáže potkany pěkně prohnat, proč hned myslet na nejhorší, ne 🙂
Dopsal jsem článek a pozoroval jsem snad sto let starou, šourající se venkovskou babičku. Je na ni vidět, že už má své zdravotní problémy, ale přesto s jakou vitalitou skočila do houpací sítě, bylo až překvapivé.
No nic vyrazil jsem do sprchy. Je společná tak honem dokud všichni spí. Už jsem byl ve sprše, když jsem si uvědomil, že jsem si chtěl umýt hlavu a chybí mi šampón na vlasy. Vykoukl jsem. Doleva i doprava bylo vidět snad na sto metrů. Vrátil jsem se pro něj do pokoje, který jsme měli přímo proti sprchám.
Nikde nikdo, ale jakmile jsem vyšel z pokoje v cestě stoletá babička utíkala svým šouravým pohybem ke sprchám. A hned mi ukazovala ať jdu do té druhé sprchy a že ona půjde do té první. Aby jste tomu rozuměli, ta jediná byla s teplou vodou. No co mi zbývalo, přece nejsem nelida, kývl jsem a šel tedy do té se studenou. Jsem v tropech, snad to nebude tak hrozné. No zvládl jsem to, ale na mytí hlavy jsem to neviděl. Ten šampón, pro který jsem se vracel mi tak byl vlastně k ničemu.
Po snídani, nebo spíše královské hostině o několika chodech, jsme vyrazili s místním průvodcem na loď po řece Mekong. Než jsme vůbec přišli k lodi průvodce už nás upozorňoval, že teď je nízká hladina. A opravdu hned v prvním kanále jsme se míjeli s ostatními loděmi na milimetry. Nikdo nechtěl ke kraji aby riskoval, že zůstane do oběda břichem lodi píchnutý do dna. Ostatně takto poškozené větší lodě jsme v tom kanále objížděli. A co s tím dělali majitelé lodí? Nic, lehli si do sítě a čekali až bude zase vody víc 🙂 . No stres.
Tento půldenní výlet byl doplněn návštěvou tržnice zeleniny na vodě, projížďkou kanoemi (něco jako gondola) po uzoučkém rameni, návštěvou výrobce medu a výrobce popcornu z rýže, který si zakládal na bio kvalitě. Myslím, ale, že šlo převážně o turistický byznys. Celkově výlet hodnotím palcem nahoru :-).
Odpoledne jsme se vydali na projížďku kolmo. Kola jsme si půjčili od pana domácího. Tuto akci jsme připravovali již na cestě sem. A Lucka u pana domácího zamlouvala kola na dálku, aby na nás vybila. Když pak nastal čas projížďky, zjistili jsme že kol je tam dobře přes třicet a hostů nás tam bylo pět. A tak jsem si trošky do Lucky žertem, rýpnul: „klika, že jsi nám ty kola zamluvila, už jich zde je jen třicet“:-) Jen žertík, jsem rád, že je Lucka tak starostlivá.
Výlet se však zvrtl spíše do poznávání a zbižování se z místními, než v nějaký zajímavý trip. Lucka totiž asi po kilometru zjistila, že má prázdné zadní kolo a na místo, abychom se vrátili, rozhodla se s ním jet. Na můj názor však nikdo nedal a tak se jelo, ještě tak jeden kilometr než duše úplně vyklouzla z pláště. To už se kolo nedalo ani tlačit.
V tom však zrovna vyšel pán z přilehlého domu a jal se hned ku podivu pomáhat. Přidal se i kolemjdoucí pán, společně zavolali jakéhosi opraváře, ten po chvíli přijel. Zjistili, že duše má díru. Po chvíli hledání odněkud našli duši jinou, vyměnili. Na čekání nám natrhali ze zahrádky takové malé špendlíky. Něco jako liči, ale menší. Chuť to mělo zhruba stejnou. Po opravě se jim snažila Lucka dát nějaké peníze za opravu, ale nikdo si nic nechtěl vít. Až „ukecala“ toho opraváře, který tam jel extra kvůli nám. Ten si je vzal. A my jeli dál, ale už jen kousek, začalo se stmívat.
No a večeře, jak jinak byla opět královská. I když jsme se snažili toho objednat míň. Objednali jsme si jídlo pro dva ve třech, přesto jsme to nemohli sníst, asi to nějak zohlednili či co. Druhou noc už jsem nevartoval žádný hmyz a brouky, nechal jsem to osudu a spal v pohodě jak dudek.