Na čtvrtý den naší cesty jsem spal naopak skvěle, ostatně my všichni do půl jedenácté. Po „snídani“od Lucky jsme se vydali do města.
Už jsme si zvykli odmítat různé nabídky odvozu od aut přes skůtry po drožky, ale tuto nabídku, která přišla jsme si nenechali ujít. Projet se loďkou po řece Mekong přímo v Saigonu bylo lákavé. A tak jsme z Luckou šli. Oleks si zatím šel fotit město.
Po hodinovém výletu lodí Lucka otevřela průvodce a šli jsme po zajímavostech města. Hotel postavený za dob Francouzské kolonizace, který je stále velmi dobře udržován a v provozu.
Navštívili jsme taky slavnou poštu v Saigonu, kde si Lucka poslala pohledy. Našli jsme se s Oleksem, dali jsme si zmrzlinu, poseděli a vydali se na hřeb dne, Museum války.
V Muzeu války se Lucka pohoršovala nad tím, že proč ukazují jen ty Americké zbraně, proč neukážou ty svoje Sovětské a Vietnamské? Já je hájil tím, že to nemůžou, protože je víc než pravděpodobné, že ty zbraně ještě stále slouží ve výzbroji Vietnamské armády 😀
Na večeři jsme se stavili do typicky Vietnamské restaurace, kde jsme dostali pouze hůlky. Tady jsem ochutnal poprvé v životě polívku Pho Bo Ga. Byla výborná. Ideální večeře v horkém večeru.
Poseděli jsme, já jsem se vydal fotografovat noční Saigon a Lucka s Oleksem šli po nákupech. Fotografování v noci je tu všude ve městech zajímavé. Vietnam je samé neonové světýlko, který často mění barvy. Je jich tolik, že dostatečně osvětlí celou ulici i dění na ní. Fotografie jsou s toho nádherně probarvené 🙂
Na nábřeží jsem si dal pivo, pokoušel se o selfí. Nakonec jsem se vydal do hotelu a opět, ano zaplavat si v bazénu. Čipová karta tentokráte fungovala bez problémů 🙂