Brzy ráno, ještě před snídaní, jsme se vydali mým oblíbeným spacím autobusem do královského města Hue. Královského proto, že tu až do roku 1945 sídlil Vietnamský král. A i když ke konci svého působení, stejně jako mnoho jiných panovníků v té době, už neměl v podstatě žádnou výkonnou moc, město tu zůstalo „zapsáno“ jako královské.
No a tak jsme se ihned po ubytování a potřebném odpočinku vydali, no kam jinam než do zdejšího Zakázaného města. Náhoda? Nikoli. Toto město bylo vybudováno právě po vzoru Zakázaného města v Čínském Pekingu. A jelikož jsme návštěvu toho Pekingského měli ještě v živé paměti, byli jsme zvědavi, jak si tyto města budou podobny.
Návštěva tohoto Zakázaného města byla pro mě však zklamáním. I když pominu zkutečnost, že město prodělalo dvě bitvy a tak zbylo v celém městě spíše jen obvodové zdi a pár budov, tak zanedbaný stav těchto budov se již nedá odpustit. Shodné s tím Pekingským byl snad jen ve dvou věcech. Tím prvním bylo srovnatelně vysoké vstupné, což umocňovalo jen mé zklamání.
No a tím druhým? Hádejte. Ano, opět jsme se nechali nachytat a uvízli jsme v „jednosměrce“. Vstup do města byl pouze vstupem, výstup někde v nedohlednu. Tentokrát se nám ale naštěstí podařilo proklouznout drze „služebním“ vchodem. Nikdo nám nic neřekl, jen jsme museli snést trocha udivených a rozpačitých pohledů ze stran personálu. Uf, ušetřené kilometry chůze po zdevastované pláni, označované jako památka UNESCO. 😀
Když navštívíte rozlehlé město Hue hned po návštěvě malinkatého centra v Hoanu, pravděpodobně vám přijde všechno děsivě daleko tak, jak to působilo na mě. Procházet Hue pěšky opravdu nebyl dobrý nápad a tak jsem byl rád, když jsme na večeři zamířili do útulné střešní restaurace, kde jsme si s výšky konečně mohli prohlédnout centrum města. Zde jsme taky zažili poctivou Vietnamskou bouřku, která opravdu budila respekt.
Bouřka však brzy pominula a my jsme se procházkou vydali po kouzelně nasvíceném nábřeží (samý neonek) zpět k našemu ubytku. Na druhý den budeme vstávat na výlet namířený malinko zpět na jih, před město Hue. Tam je překrásná krajina na kterou jsme se těšili. Ochutnávku z ní jsme totiž mohli spatřit z autobusu po cestě sem. A tak hurá na kutě ať je zítra už dnes, což by v socialistické zemi mohlo býti snáze splnitelné :-).
PS: a ještě prosím vás tohle! Pro ty co věří mýtu, že ponožky v sandálích je snad nějaký Český prohřešek proti módě či co …….. BLBOST! Ve Vietnamu se nosí speciální ponožky s výkrojem na palec do žabek.
A ještě podotýkám, … Vietnam si na módu potrpí. Kolega 🙂 při práci, fotí modelky v památce UNESCO – v Zakázaném městě, respektive u jeho vstupu.
