V resortu Opičí ostrov jsme vstávali brzy. Museli jsme se nejdříve přesunout trajektem zpět na ostrov Cat Ba, odkud jsme jeli výletní lodí mezi homolovité ostrůvky, které jsou po celé zátoce Ha Long. A tak rychlá snídaně, sbalit pět švestek, udělat pár fotek a na molo, odjezd má být v 7:30.
Protější molo, cesta je vidět jak vede za stromy, dole na fotce.
Já se zdržel focením a když jsem přišel na čas k molu, zjistil jsem, že tam nikdo z lidí nestojí, že by mi to ujelo? Náhle telefonát od Lucky, „stojíme naproti tobě, na druhé straně pláže, pospěš, odjezd je odtud“. A tak jsem musel asi 200 metrů utíkat na druhou stranu pláže k molům. Holt loď není autobus. Musí zastavovat tam, kde ji moře dovolí. Díky vlnám, větru, přílivu a podobě. Joo to suchozemci hned tak nedojde, no 😀
Po nastoupení jednoho z„opozdilců“ jsme v 7:44 vyrazili místní člunovou linkou k ostrovu Cat Ba, kde jsme byli zhruba za deset minut. Tam jsme půl hodny čekali na příjezd výletní lodi. Přístav byl naštěstí fotogenický a tak bylo co dělat.
Chvíli po půl deváté jsme vyrazili na výlet lodí. Nejdříve jsme projeli okolo rybářské vesnice, která je celá na plovácích, na vodě.
Poté jsme se vydali do jedné mělčí zátoky, kde jsme šli do kajaků. Jelikož jsem měl strach o svůj fotoaparát, nemám z naší jízdy (plavby) žádnou fotku, bohužel. Zážitek to však byl parádní. Zátoka byla v některých místech mělká, měla i krátkou „průjezdnou“ jeskyni, kterou se dalo proplout do další zátoky, která byla zatočená za další ostrůvek.
A tak jsme projížděli s Oleksiyem různá zákoutí, zda-li nemůžeme vyjet jinudy, než pořadatel projížďky zamýšlel, ale nešlo to. Zátoka byla sice rozlehlá, ale byla vybrána tak, aby se tam neztratil jediný turista, bylo to slepé rameno.
Po návratu na velkou, výletní loď jsme vyrazili opět proplouvat ostrůvky. Mezi tím co jsme si „hráli“ v kajaku na eskymáky nám pořadatelé uvařili a tak se brzy po rozjezdu lodě začalo podávat jídlo.
V zalidněných zemích je neuvěřitelné, jak rychle se vždy zaplní místa k sezení. Jakoby tam na to byli lidé od malička nějak trénovaní. Vždy si v těchto chvílích vzpomenu na hru „O židličky“. Ovšem v takovéto situaci zasáhl pořadatel, když viděl, že jsme byli z našeho stolu vyštvání jakými si asijskými youtuberkami, hbitě nás přiřadil ke stolu k jedné Vietnamské, méně početné rodině.
A začalo se podávat jídlo. A jak to už ve Vietnamu bývá, jídlo společně pro všechny na stůl. Nejdříve, jaké si smažené arašídy, které byli ještě v té hnědé slupce. To ovšem vůbec nevadilo, ba naopak, slupka nebyla suchá a tak zůstávala na oříšku a dodávala mu chutnost, mňam. Jen jíst oříšky hůlkami byla celkem dřina 😀
Potom donesli další talíře s jídlem, rýži a pro každého misku, asi abychom nedrobili. Nejstarší žena u stolu, nám všem nabrala rýži a taky rozdělovala poslední kousky na talíři, které si nikdo nebral ze zdvořilosti. Já dostal poslední jarní závitek.
Po obědě jsme se zastavili u ostrůvků, které měli malé písečné plážičky. Sice pěkné plážičky, ale molo žádné. A tak chceš-li se koupat, tu máš šnorchl, brýle a chceš-li tak šup, hup, skoč z lodi. Já se šel nejdříve kouknout na žebřík, po kterém se dalo vylézt zpět na loď (v Asii nikdy nevíte 🙂 ). Po ujištění, že žebřík je na mou postavu dostatečně nosný jsem do vody skočil také a plaval na pláž.
Na plážičce byl jemný písek plný mušliček a úlomků korálů, hledal jsem v nich nějaké nepoškozené, těch tam však nebylo mnoho. Proplaval jsem se ještě kousek za pláž, dál od lodi, koukl jsem také pod vodu, ale žádné extra zajímavé objekty jsem pod hladinou neviděl a tak jsem se vrátil na palubu. Lucka s Oleksiyem si ještě chvíli užívali skoků z lodi do vody, mě se ale pokaždé nechtělo čekat ve vodě frontu na žebřík, tak jsem nešel :-).
Další projížďka mezi zajímavými útvary skalisek byla atraktivnější. Zřejmě také proto, že poodstoupili mraky a obloha se více roztáhla, hned tak bylo na fotkách vše barevnější a pestřejší.
Dojeli jsme opět na opičí ostrov, jenže tentokrát na opačnou stranu ostrova. Na pláž s restaurací. Později se ukázali i ty opičky, které celý ten ostrov vlastně pojmenovávají a my pro ně nic neměli. Tak aspoň fotka, jak je krmí druzí.
Poté výlet končil cestou zpět na ostrov Cat Ba, přes který nás odvezl autobus na druhou stranu ostrova, kde byl hlavní přístav. Z něho jsme vyrazili rychlolodí, kterou už jsme znali s Indonésie. Tentokrát moře bylo klidné. Před vyjetím jsme ale zažili „šťáru“. Nějaká pobřežní hlídka nás všechny svolala do vnitřních prostor lodě a spočítali nás, jestli provozovatel dodržuje bezpečné množství cestujících. Vše však bylo ok a tak se jelo.
Na pevnině opět do autobusu a okolo města Hai Phong jsme se vrátili do Hanoje, do našeho hotelu, kde jsme si nechali pokoj i zbytek věcí. Já se tu zamiloval do uliček v centru Hanoje a tak jsem vzal fotoaparát a vyrazil nasávat večerní atmosféru.
Druhý den nás čekal odpoledne let místní linkou zpět do Saigonu a odtud pak noční let do čínského Pekingu. Tentokrát tam máme v plánu navštívit slavnou Velkou Čínskou zeď. Co nás však v bezpečné Číně čekalo a jaké peripetie a těžkosti s tím byli spjaty, tak o tom až příště, protože ta holčička na koloběžce čeká ;-).
